Kill She 1

11. února 2012 v 18:33 | Ketyy |  Kill She
Mikey:
Už na to nemám náladu ! Okolo mě jsou pořád jenom samý zamilovaný, šťastný a spokojený lidi, ale já? Já nic nemám! Nikoho! Můj starší brácha Gerard má Lynz a je spokojenej, strašně moc. Ale já nemám nikoho. Každej den se jenom válím u televize, chlastám a utápím se ve svým smutku.


Už mě to takhle kurva nebaví! A navíc, moje práce mi k tomu ještě víc nepomáhá. Dělám nájemnýho vraha. I když se to ke mně, k mýmu charakteru, povaze a tak asi moc nehodí, ale dost slušně mi to vydělává. Navíc, jak už jsem řekl, vůbec se to ke mně nehodí, takže nikdo nemá ani podezření. A abych se přiznal, někdy mě to i docela baví, když mám velkej vztek, jako třeba teď, tak si rád na někom vybiji vztek. Takže.. V jednom tu práci rád nemám, ale zase jsem rád, že jí mám. Jsem divnej. A vím to.
Druhý den jsem se vydal za šéfem - Thomasem. Je to podivnej týpek. Je mu 33 let, ale už zabil tři svoje ženy, když mu oznámili, že čekají dítě. Co já bych za to dal, za rodinu, ženu a dítě .. Nechápu ho. Ale slušně mi platí, takže nic nenamítám. V base nikdy neseděl, protože je to vedoucí jedný věznice, takže i když někdo z nás, udělá nějakej průšvih a někdo to prokoukne, nic se vlastně nestane. Za to jsem taky moc rád. Můžu si vesele zabíjet koho chci a do basy se nedostanu.
"Buzna je tady!" křičel Bill a Nick když jsem vešel do haly. Jo, dělají ze mě blbce, protože jsem ještě nikdy neměl holku a mají mě za buzeranta. A ani se moc nepletou jsem bisexuál, ale ještě jsem nikdy nikoho neměl. "Dejte si voraz, blbečci!" usmál jsem se na ně a kráčel dál, po chodbě za Thomasem, aby mi dal novou práci.
"Konečně jsi tady." Křikl když jsem vešel.
"Mám pro tebe další prácičku" ani mě nenechal ho pozdravit a už kdákal dál " sice asi budeš mít trochu námitky, ale být já tebou, tak budu držet hubu." Vytáhl svojí pistol. Polkl jsem a on mluvil dál. "Je to jedna holčina z konce města. Minulej tejden jsem se s ní vyspal a včera volala, že je těhotná. A navíc, když prý jí opustím, udá mě za znásilnění, což bych nechtěl, je totiž ještě pod zákonem. A z toho bych se nevypáral. Takže. Je jenom tvoje." A podal mi papírek, kde byla adresa.
"Ale Thomasi.." opět mě nenechal nic říct.
"Vím, ženský nechceš zabíjet, ale tohle ještě není ani dospělý a dobře ti za to zaplatím. Tak běž, prosímtě." Ukazoval směrem ke dveřím.
Vyšel jsem z jeho kanceláře a otevřel peněženku. Nic. Koupil jsem si auto, takže bych vážně přece jenom potřeboval přivydělat. Nedá se hold nic dělat, je to moje práce, musím to dělat i když se mi to nelíbí. Navíc si můžu víc vybít vztek, když je to ženská.
Do pití jsem si hodil šumák, protože jsem to přece jenom asi včera s tím pitím trochu přehnal. Na Google jsem naklepal adresu a rozhodl se naplánovat si to všechno. Bydlela až na druhým konci města, takže se tam vydám zítra. Ještě jí nechám, užít si poslední den života. Hahaha.
Musel jsem se smát, tomu jak jsem si naivně myslel, že jednoho dne budu lepší než Gerard, že se dřív ožením, dřív budu mít rodinu zatím co on bude hnít na skládce a nebude pomalu mít ani na chleba. Fajn, tak se to trochu obrátilo. To co jsem mu přál, jsem pomalu já. Nesnáším Gerarda. Už od mala to byl ten lepší, hezčí, chytřejší, maminčin mazánek. Prostě debil. Zatím co já jsem černá ovce rodiny. Propadal jsem, hnusnej jsem, holku jsem nikdy neměl. Je mi ze mě na blití, je mi 25 a jsem panic. Fuck! Zkurvenej život!
Práskl jsem do stolu. Nemůžu za to. Že jsem outsider, že jsem ošklivej, že nejsem moc chytrej. Ale .. Přes to všechno, dokážu milovat, umím být romantik a holce bych nikdy neublížil. Tak proč mě žádná nechce? Poměrně dlouhou dobu jsem si tam ještě pokládal tyhle zbytečný a debilní otázky a až když jsem viděl - teda vlastně už ani neviděl sluníčko, odešel jsem.
V hale mě zase čekalo posmívání od kolegů, které jsem skoro ani přes sluchátka neslyšel. Muzika pro mě znamená strašně moc. Je to skoro celý můj život. Na střední jsme měli i kapelu, jmenovali jsme se My chemical romance. Byl tam Gerard, Frank( to byl první kluk kterého jsem miloval), Ray - takovej debil a Matt. Hráli jsme docela dobře, hráli jsme i v klubech a už jsme nahrávali i první cd, ale Gerard začal fetovat a chlastat, takže se z něj stalo monstrum. Při každym koncertě Franka zmlátil, takže jsem skončili, protože odešel do léčebny. Potom už jsme se nevrátili. Nikoho z nich už jsem nikdy neviděl, ani Gerarda. Sice jsme rodina, ale já se s nikým z rodiny nestýkám.
Klíče jsem hodil na skřínku, bundu jsem hodil na gauč a sebe jsem hodil hned vedle. Válel jsem se u televize a přemýšlel. Já pořád nadávám, jak jsem sám, ale vždyť já se ani nesnažím. Nechodím do barů, nemám kámoše, nic. Asi bych se měl setkat s někým z kapely a zajít někam. Sedl jsem si k počítači a zadal do googlu Frank Iero. Vyjelo toho strašně moc. Jak jsem zjistil, má nějakou další kapelu, spoustu psů, bydlí kousek ode mě a je pořád stejně sexy. Aww. Na kousek papíru jsem napsal jeho adresu a vydal jsem se k němu. Ale.. Jak na to? Vždyť. Já ani nevím, jak s někým navázat kontakt a navíc teď s Frankem. Určitě budu koktat, jak se budu koukat do těch jeho sexy hnědých očí a budu chtít líbat ty jeho sladký rty. Hold budu muset odolat. Nebo ho odprásku .. Ne, to bych nedokázal. ¨
Tak jsem teda zastavil před jeho bytem. Chvilku jsem rozmýšlel, co mám udělat, ale potom jsem bezmyšlenkovitě vyskočil u auta a zazvonil. Iero. V břiše jsem měl spoustu motýlků, ale v jednu chvilku byli fuč. Místo sexy Franka vyšla nějaká rozcuchaná, malá cuchta.
"Ahoj, hledáte někoho?" ptala se mě a usmívala se.
"Ehm .. No. Je tu Frank?" znervozněl jsem.
"Jo, jasně! Jsem jeho snoubenka. Pojď dovnitř!" s úsměvem se nabídla. A všichni ty motýlci v břiše byli pryč. Byli fuč. Zmizeli . . .
Dělal jsem to co jsem asi měl, prostě jsem nepřemýšlel, jen jsem šel za ní a. A myslel na Franka. Jaký asi bude. Pořád stejný?
Už jsme stáli v hale. Nervózně jsem polkl, zatím co mi Kate důkladně vyprávěla, jak se s Frankem dneska chystali na večeři, ale protože New Jersey hraje NHL, zůstali doma aby se mohli dívat. Neposlouchal jsem ji. Jen jsem pochytil slova Frank - večer - hokej - doma.
Usmál jsem se na ní, abych jí dal aspoň trochu najevo že jí poslouchám a ona mě pustila do dalšího pokoje. A .. V tu chvilku jsem se chtěl otočit a vrátit zpátky domů, do svého bezpečného doupěte. Na gauči seděl on. Frank. Tak krásnej, jako byl na těch fotkách. Z hluboka jsem se nadechl, cítil jsem jak se můj tep pořád a pořád zvyšovat, hlavou mi proběhli všechny ty krásný vzpomínky, co jsem na Franka měl.
"Čau, kámo!" vykřikl když mě viděl ve dveřích a s úsměvem na tváři šel hned ke mně. Stačil jsem se jen usmát a on už mě objímal. Cítil jsem jak mu tluče srdce a v tu chvilku se mi do břicha zase vrátili ti motýlci. . . . Pořád jsem do něj zamilovaný.
Kate mě posadila do obývacího pokoje a připravila nám něco k jídlu. Nalila nám pití, přinesla chipsy, chlebíčky .. Prostě všechno, co mě dovedlo k ještě větší spokojenosti. Klábosili jsme o našem dosavadním životě, tedy většinou mluvil hlavně on, ale já jsem ho vždycky strašně rád poslochal. Ten jeho sladký hlas.
Začal hokej a Kate někam odešla za kamarádkami. To byla moje šance.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama